Touhu mít vlastní blog jsem měla už dávno. Ale čekala jsem na okamžik, až se budu cítit připravena.
Připravovala jsem obsah, psala jsem si poznámky, čekala jsem na onu vnitřní připravenost. Ale jednoho krásného dne přišlo pochopení, že absolutní připravenost k seriózním krokům není a nikdy nebude. Naopak se objevil jiný vnitřní pocit – když ne teď, tak už nikdy.
Teď, když mám větší část života za sebou, mé hlavní povinnosti jsou splněné, se zdá, že by mohla přijít klidná a harmonická doba. Mohu si užívat čtení, cestování, procházky s milovaným pejskem. Dělat to, co mě baví a přináší jen radost, a hlavně, na nikoho nebrat ohled.
Ale z ničeho nic se v mé hlavě berou otázky.
Jaký byl můj život? Co mě přivedlo tam, kde jsem teď?
Proč nemám to nebo to? Co by se stalo, kdyby…?
Hledání odpovědí na tyto a další otázky mě přivedlo k závěru, že jsem ve svém životě vyplýtvala spoustu mé osobní energie a mého osobního času zbytečně. Kdybych udělala toto a neudělala toto, pak by můj život byl mnohem dříve takovým, jaký jsem si zasloužila.
Pokud se někdy rozhodnu napsat cely svůj autobiograficky příběh, pojmenuji tuto knihu
„Milion ztracených možností“.
Ale můj život je takový jaky má být. To, co do něj mělo přijít, přišlo.
Navzdory všemu jsem šťastná!
A věřím, že to, co ještě přijít má, určitě dorazí.
Mezitím mám příležitost se o své životní zkušenosti a závěry podělit s těmi, které to bude zajímat.
Možná to někomu pomůže udělat svůj život jasnějším a produktivnějším.
